Víkend byl těžký. Řekla bych až extrémně náročný. Všechno začalo v pátek ráno úvahou co si vzít za tašku a skončilo včera večer nastěhováním nového nájemníka a nedostatkem bublinkové vody.
Už týdny slibuju sobě i mamce, že seženu potvrzení o studiu. Vzhledem k tomu, že se do školy dostanu opravdu málokdy to je trochu problém a tak jsem si říkala, že jediný den kdy to půjde vyřídit bude určitě pátek kdy máme povinné soustředění. Formuláře na potvrzení jsem chytře zastrčila do jednoho z nových čistých sešitů a vyrazila se vzdělávat. Na studijním byla fronta jak na banány a já se jen tichounce s vážným výrazem na tváři radovala, že k referentce na kombinované studium je ta řada podstatně menší. Později se mi ale smáli tiše všichni okolo, když jsem se zběsile přehrabovala v batohu a hledala sešit do kterého jsem založila formuláře. Nebyl tam. Vyndala jsem ho doma nechtíc s myšlenkou, že přece nebudu tahat všechny sešity když je zrovna nepotřebuju. Se sklopenou hlavou jsem odešla poslouchat moudra o konstrukcích a statických momentech. Po pár hodinách vymývání mozku jsem vystřelila ven a hurááá do Pomaláče. Po pár hodinách jsme se vypotáceli ven a tím pro mě den skončil. Těžko říct jestli úspěšně nebo neúspěšně. Spíš to druhé
Sobota pokračovala v tomtéž školním duchu a krom celkem příjemného oběda došlo i na slibovaný velký nákup potravin. Došlo taky na dikuzi o vaření na lodi a zateplení přes zimu. Od varianty vaty jsme plynule přešly přes kuličky polystyrenu až k bublinkové folii, která mě dost potěšila, protože až se budem nudit můžem luskat ostošest. Docela se těším až se začne kolem lodi něco dít, protože teď sem není co psát a pak z toho lezou jenom klasické deníčkovské kydy skoro se bojím, aby příští odstavec nezačínal „Milý deníčku…..“! Ale snad ne už se blíží výlet do Holandska, Jirka jde příští týden na první kurzy a pak už to jen pofrčí.
Neděle se nesla v klidném duchu, ale jen asi do 9:30 než jsme vstávali pak to všechno začalo. Jirka musel jet pro pračku a než se nastěhuje nový nájemník bylo potřeba dát dokupy celý byt. Pustila jsem se s vervou do akce a zároveň čekala na novou pračku. Dovoz pračky proběhl celkem hladce. Jen přesun z auta do bytu trval zhruba stejně dlouho jako noční přenosy ze sněmovny. Normálně by to nebyl problém, ale pračka neměla kolečka a Jirka po sobotním nákupu v Olympii žádnou sílu a co se týče mě taky nejsem zrovna Miss kulturistika. Když jsme měli konečně tu hromadu plechu a železa v 2. patře u dveří bytu, měla jsem už ruce jako pan Huml z Macha a Šebestové. Milou pračku jsem strčili do komory a počítám, že tam zůstane pěkně dlouho. Mylně jsem si myslela, že to byl nejtěžší úkol dne. Jirka jel vrátit auto se slovy: „Za chvíli jsem zpátky“ a já jsem se chopila úkolu nesnadného, ale pro mě ne nepřekonatelného. Do kuřete na paprice. Sice jsem měla skvělý recept od mé kulinářsky mimořádně šikovné maminky, (její věty typu “přidáš vývar, ale ten stejně nemáš takže přidáš…..“ mě dostávají pokaždé do stavu, že vše jde řešit) ale stejně jsem nakonec servírovala kuře na paprice s již hotovými nočky a knedlíkem. Noky samozřejmě původně nebyly v plánu ale tak, povede se. Procvičila jsem si manipulaci se šlehačem, topinkovačem, mixérem a podobě. Původně v receptu tyhle úkony nebyly, ale vylepšení se dycky hodí. No nakonec se to dalo jíst takže pohoda. Jako od maminky to sice nebylo, ale to se časem doladí. Až do večera u nás byla kamarádka se kterou jsem se rozhodli zničit veškeré zásoby, které jsme předchozí večer přivezli z obchodu. Mezi hlavními chody měly být také zavináče na které se Jirka hrozně těšil, ale vzhledem k tomu, že bylo 7 večer a on pořád nebyl doma (připomínám, že se měl vrátit nejpozději do 2 hodin a odjížděl o půl 11 ráno) tak měl smůlu. Nakonec jsme neměli to srdce mu to udělat. Večer taky přišel nový podnájemník. Nebudu tu povídat o mých pocitech co z něj mám. Nehodí se to sem. Každopádně je zvláštní, že tam snámi po tak dlouhé době někdo je. Jirka se připotácel nebo možná spíš přivalil kolem 8. Byla na jedno pivečko po obědě a potkal našeho oblíbeného známého vrtulníkáře. Chvíli si zkoušel ohřívat véču a dělat salát při baletní chůzi po špičkách a po tmě. Pak to vzdal, snědl to studené a šel spát. Toť náš odpočinkový víkend.
Jo a v sobotu se nám oženil kolega z práce. Je z dědiny, takže veselka jak má byt! Přinesl do práce spousty jídla a zákusků a taky vína. Takže teď už jen všichni tupě zíráme do monitorů a snažíme se rušit pracovní schůzky co to jde, protože jsem všichni velké opilé koule co každou chvíli prasknou. Snad to do fajrontu nějak přežijem a budeme se moct odkutálet domů.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat