U značky doprava, nebo radši doleva

Máme trasu! Teda je to jen první varianta první etapy cesty, ale i tak z toho mám radost. Včera jsme nad tím seděli půl dne a ještě to není řádně dokreslené, ale to je jen kvůli mému nesmyslu pro orientaci. Trasa byla vytyčená pár modrými značkami na křižovatkách kanálů v googlu a můj první velký úkol byl značky spojit a vykreslit trasu po kanálech. Nemožné. Na každém kilometru se voda nějak dělí a rozchází a podobně a já po 2 hodinách titěrné prácičky zjistila, že jsem doplula uplně jinam než jsem měla. Po dalších dvou hodinách jsem to vzdala mám půlku a dneska doufám dodělám tu druhou a trasu sem pověsím. Za správnost ale neručím.
Jinak nám prodali loď, která vyhrála naši soutěž Miss plachetnice. Jsem zklamaná, šokovaná, zhnusená a v neposlední řadě naštvaná. Byla to nejlepší loď, kter tam byla. Na druhou stranu jsem schopná se tím vyrovnat za podmínek, že budeme mít loď, která skončila na druhém místě a to zejména proto, že má ve výbavě dvd přehrávač. Pod tlakem těchto okolností jsem zahájila cílený nátlak na co nejrychlejší zakoupení lodě. Není to jen ze strachu, že než se rozhoupem budou všechyn prodané, ale má to i mnoho dalších důvodů. Hlavně ekonomických. A když už jsme u těch ekonomických důvodů nemůžu si odpustit napsat sem dlaší Jirkův pokus o ušetření na pivu a cigeretách. Spočítal si, že když vykouří 5 cigeret denně a vypije jedno pivo, ušetří akorát na jeden den na lodi. Začal od pondělí. V pondělí dopoledne zvýšil počet cigeret na 10 a s pivama nevím jak to dopadlo, protože z hospody přišel až když jsem spala. Ale myslím, že se teď pohnou všechny věci kupředu. Jirka šel dnes poprvé plachtit na přehradu. Takže čekám s čím dojde a jestli ho to trošku popostrčí. Už několikrát to nevyšlo, protože nefoukalo a míra jeho zklamání byla značná. Dneska taky nefouká, ale evidentně na to kašle a chce plachtit vítr nevítr. Skoro bych mu tam měla jít foukat akorát vzhledem k mojí nemoci nemám teď tak větrný dech.
A když už jsem nakousla tu nemoc, tak musím říct, že to není žádný šlágr, ale to se zlepší nejpozději dneska než začnou hrát na Riviéře Horkýže Slíže budu na 100% zdravá. Zítra napíšu jaké to bylo. Jestli to teda prožiju při smyslech. Nehodlám se střískat do němoty to ne, ale doktorka mi napsala Codein a mám ho brát 3x denně. Díky této skutečnosti už zhruba vím jak se cítí zkušený feťák, takže nevím jestli zvládnu vystihnout všechny krásy dnešní akce tak věrohodně. Ale moc se na to těšim. Dám vědět jak to všechno dopadlo. Teď jdu kreslit mapu.

Epidemie ptačí chřipky

Nudím se. Ne moc, ale docela jo. Jsem nucená celé dopoledne sledovat šílené novácké seriály (některé zase tak špatné nejsou třeba ráno dávali pohotovost). Jsem nemocná a Jirka tvrdí, že nemůžu do práce, protože bych tu šílenou nemoc, která se podle něj zatím jeví minimálně jako ptačí chřipka, mohla rozšířit a hlavně by se to mohlo zhoršit, následně bych ho mohla nakazit což by nebylo dobré, protože v jeho věku se na podobné věci už i umírá. Celkem mě tyhle argumenty uzemnily, takže jsem kapitulovala a zůstala v posteli. Nakonec to není tak uplně špatné. Jediné co mě na tom opravdu štve je dnešní promeškaný koncert Znouzecnosti. Jinak celodení odpočívání, lehká literatura a něčí péče ve formě vaření čaje, vývarů a úžasných večeří mi zase takové problémy nedělají. Člověk se dokonce při nemoci v lepších chvilkách (chvíle než přestane působit paralen) může i celkem schopně vzdělávat. Umím už asi 5 nových španělských slovíček, asi dvě anglická, chtěla jsem dokonce udělat i něco do školy ale to jde v posteli těžko, už jen proto, že ke každému předmětu je tolik materiálu, že se mi všechny do postele prostě nevejdou. Proto jsem se rozhodla, že nejlepší bude vrátit se ke sledování televize, tam se taky člověk lecos přiučí.
Rozhodně se ale těším, až přijde Jirka domů z práce. Koupil včera nový modem a dneska ho chce zapojit, takže čekám, že si užiju spoustu legrace. Zapojování internetu totiž rozumí asi tak jako já, možná ještě míň a tak se nemůžu dočkat co všechno a kam se tu dneska podaří zapojit. Vůbec se nebojím, že by se to povedlo takže už jsem se domluvila s mým počítačově velice nadaným tatínkem , že sem přijede a pomůže nám to dát dokupy. Ještě že tak, protože si myslím, že zapojovat to bude legrace opravdu jen na jedno odpoledne.
Užitečné odkazy pro nemocné (fyzicky i duševně):
- co je nemoc
- tv program - velice důležitá položka
- trocha rozptýlení
A pro ty co nemocní nejsou, ale chtěli by: http://www.giantmicrobes.cz/

Vražedné pracovní tempo

Tak se mi podařilo nějak onemocnět. Bolí mě v krku, mám rýmu celkově se cítím hrozně, no prostě umírám. I přes tento fakt jsem se včera i dnes přesvědčila jít do práce a byla to zásadní chyba. Musím říct, že vést různá jednání s kapesníkem u nosu není zrovna nějak příjemné. Navíc začal školní rok a pro mého šéfa to je jasný povel. Víc práce pro všechny!!!! Letní brigádníci se vrací do školy a my vytrvalci přebíráme jejich činnost. Nebojím se ale, že by to bylo to nejhorší co mě čeká. Přijde zkouškové období, já se budu muset učit a naráz bude práce třikrát tolik. Klasika. Celá kancelář tento týden přeskočila na režim depka. Počasí to tak zařídilo a náš solární šéf se postaral o parádní nestíhačku, protože usoudil, že by bylo vhodné zavést zimní spánek. Investoři bohužel jeho nápad nepodpořili a tak se maká dál, jen s podstatně horší náladou a bacily ve vzduchu.

Naštěstí dnes musím domů dřív, protože nám přijdou namontovat nový modem. Budeme mít rychlejší a konečně snad i bezdrátový internet. Akorát netušim jak to zapojíme. Už nás celkem živě vidím jak stojíme na blikajícíma krabičkami a notebooky vyhazují varovné zprávy o výbuchu.

Nějak je mrtvo, nic se neděje. Jen jsme stáhli simulátor plachtění tak uvidíme kam dneska večer doplachtíme.

Jinak jen tak pro zajímavost. V lodi, která dostala 10/10 bodů je vařič na líh a nemá dvd přehrávač což ta druhá má…….takže jsme tam kde jsme byli.

Na sále se bigbít chystá, víkend začíná

Víkend byl těžký. Řekla bych až extrémně náročný. Všechno začalo v pátek ráno úvahou co si vzít za tašku a skončilo včera večer nastěhováním nového nájemníka a nedostatkem bublinkové vody.

Už týdny slibuju sobě i mamce, že seženu potvrzení o studiu. Vzhledem k tomu, že se do školy dostanu opravdu málokdy to je trochu problém a tak jsem si říkala, že jediný den kdy to půjde vyřídit bude určitě pátek kdy máme povinné soustředění. Formuláře na potvrzení jsem chytře zastrčila do jednoho z nových čistých sešitů a vyrazila se vzdělávat. Na studijním byla fronta jak na banány a já se jen tichounce s vážným výrazem na tváři radovala, že k referentce na kombinované studium je ta řada podstatně menší. Později se mi ale smáli tiše všichni okolo, když jsem se zběsile přehrabovala v batohu a hledala sešit do kterého jsem založila formuláře. Nebyl tam. Vyndala jsem ho doma nechtíc s myšlenkou, že přece nebudu tahat všechny sešity když je zrovna nepotřebuju. Se sklopenou hlavou jsem odešla poslouchat moudra o konstrukcích a statických momentech. Po pár hodinách vymývání mozku jsem vystřelila ven a hurááá do Pomaláče. Po pár hodinách jsme se vypotáceli ven a tím pro mě den skončil. Těžko říct jestli úspěšně nebo neúspěšně. Spíš to druhé

Sobota pokračovala v tomtéž školním duchu a krom celkem příjemného oběda došlo i na slibovaný velký nákup potravin. Došlo taky na dikuzi o vaření na lodi a zateplení přes zimu. Od varianty vaty jsme plynule přešly přes kuličky polystyrenu až k bublinkové folii, která mě dost potěšila, protože až se budem nudit můžem luskat ostošest. Docela se těším až se začne kolem lodi něco dít, protože teď sem není co psát a pak z toho lezou jenom klasické deníčkovské kydy skoro se bojím, aby příští odstavec nezačínal „Milý deníčku…..“! Ale snad ne už se blíží výlet do Holandska, Jirka jde příští týden na první kurzy a pak už to jen pofrčí.

Neděle se nesla v klidném duchu, ale jen asi do 9:30 než jsme vstávali pak to všechno začalo. Jirka musel jet pro pračku a než se nastěhuje nový nájemník bylo potřeba dát dokupy celý byt. Pustila jsem se s vervou do akce a zároveň čekala na novou pračku. Dovoz pračky proběhl celkem hladce. Jen přesun z auta do bytu trval zhruba stejně dlouho jako noční přenosy ze sněmovny. Normálně by to nebyl problém, ale pračka neměla kolečka a Jirka po sobotním nákupu v Olympii žádnou sílu a co se týče mě taky nejsem zrovna Miss kulturistika. Když jsme měli konečně tu hromadu plechu a železa v 2. patře u dveří bytu, měla jsem už ruce jako pan Huml z Macha a Šebestové. Milou pračku jsem strčili do komory a počítám, že tam zůstane pěkně dlouho. Mylně jsem si myslela, že to byl nejtěžší úkol dne. Jirka jel vrátit auto se slovy: „Za chvíli jsem zpátky“ a já jsem se chopila úkolu nesnadného, ale pro mě ne nepřekonatelného. Do kuřete na paprice. Sice jsem měla skvělý recept od mé kulinářsky mimořádně šikovné maminky, (její věty typu “přidáš vývar, ale ten stejně nemáš takže přidáš…..“ mě dostávají pokaždé do stavu, že vše jde řešit) ale stejně jsem nakonec servírovala kuře na paprice s již hotovými nočky a knedlíkem. Noky samozřejmě původně nebyly v plánu ale tak, povede se. Procvičila jsem si manipulaci se šlehačem, topinkovačem, mixérem a podobě. Původně v receptu tyhle úkony nebyly, ale vylepšení se dycky hodí. No nakonec se to dalo jíst takže pohoda. Jako od maminky to sice nebylo, ale to se časem doladí. Až do večera u nás byla kamarádka se kterou jsem se rozhodli zničit veškeré zásoby, které jsme předchozí večer přivezli z obchodu. Mezi hlavními chody měly být také zavináče na které se Jirka hrozně těšil, ale vzhledem k tomu, že bylo 7 večer a on pořád nebyl doma (připomínám, že se měl vrátit nejpozději do 2 hodin a odjížděl o půl 11 ráno) tak měl smůlu. Nakonec jsme neměli to srdce mu to udělat. Večer taky přišel nový podnájemník. Nebudu tu povídat o mých pocitech co z něj mám. Nehodí se to sem. Každopádně je zvláštní, že tam snámi po tak dlouhé době někdo je. Jirka se připotácel nebo možná spíš přivalil kolem 8. Byla na jedno pivečko po obědě a potkal našeho oblíbeného známého vrtulníkáře. Chvíli si zkoušel ohřívat véču a dělat salát při baletní chůzi po špičkách a po tmě. Pak to vzdal, snědl to studené a šel spát. Toť náš odpočinkový víkend.

Jo a v sobotu se nám oženil kolega z práce. Je z dědiny, takže veselka jak má byt! Přinesl do práce spousty jídla a zákusků a taky vína. Takže teď už jen všichni tupě zíráme do monitorů a snažíme se rušit pracovní schůzky co to jde, protože jsem všichni velké opilé koule co každou chvíli prasknou. Snad to do fajrontu nějak přežijem a budeme se moct odkutálet domů.

Adiós Holandsko

Tak do Holandska se nejede. Teda jede, ale až jindy tenhle víkend to neklaplo. Pánové s loděmi nezvedají telefony a já musím do školy abych měla zase na 2 měsíce pokoj a nemusela myslet na to, že se tam musím ukázat. I když jsem si slíbila, že tenhle semestr to nebudu flákat. Můj odjezd na plavbu století je podmíněn ukončením ročníku tak uvidíme jak moc to bude motivací. Každopádně to mám letos zase jako každý rok. Nakupuju sešity, pravítka, kružítka, tužky, pastelky a další kraviny co nebudu potřebovat. Je to pozůstatek ze základky asi, kdy jsme se vrátili z prázdnin a doma na nás čekala nová výbava do školy včetně barevného pouzdra a pastelek a desek……..těšila jsem se na to celé prázdninyJ

Aby toho studia nebylo málo, rozhodla jsem se zlepšit v angličtině a začít se věnovat ještě španělštině. Pro zlepšení angličtiny jsem se dala do poslechů. Jirka mi k tomuto účelu půjčil cd Sexual serial killers velice zajímavé povídáníJ na španělštinu mám velice schopnou učitelku akorát se bojím, že se společně nic nenaučíme, protože máme většinou spoustu jiných témat k povídání a naše lekce se budou odehrávat pravděpodobně po různých lokálech, ale tak snad to dáme, uvidíme.

Ranní ptáče nikam nedoskáče

Velký babyboom, který momentálně vládne nejen českým zemím se nevyhýbá ani už zasloužilým matkám. Důkazem je například moje teta, které se včera odpoledne narodil kluk o úctyhodných rozměrech a váze. I přesto, že dotyčná má doma už dvě téměř dospělé slečny, touha po klukovy anebo možná spíš miminu všeobecně byla tak velká, že nedbala rizika, že to bude třetí holka a kašlala i na lidi co si klepali na čelo a tvrdili, že je moc stará (mimochodem 35 je dneska zcela normální věk prvorodiček tak proč by to mělo být u ostatních mamin něco neobvyklého?) a prosadila si něco díky čemu je dneska asi neuvěřitelně šťastná i když po skoro dvoudenním porodu nevím, nevím…….

Díky této události jsme včera nepokračovali v různých diskuzích o vzhledu lodi a podobně. Místo toho jsme domů přinesli flašku vína, udělali celkem ucházející těstovinový salát ve dvou variantách z nichž nakonec vznikla varianta jedna a pustili se do velkého úklidu. Uklízíme už asi 14 dní v kuse a pořád to nebere konce. Začínám se bát, že konec ani není. Po vydrhnutí koupelny, oken, podlah v celém bytě a umytí hory nádobí jsem zjistila, že prach co jsem utírala včera je zpátky a tudíž by se slušelo ho utřít, no a vzhledem k tomu, že pršelo, než jsem utřela prach tak ani okna nebyla tak lesklá jako hodinu předtím. No a totálně mě dorazila absence mého oblíbeného leštiče zrcadel, takže ani ta malinkatá koupelnička nebyla řádně uklizená, protože prostě nebylo čisté zrcadlo a vysoce praktická skleněná polička. A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Začínám chápat svou mamku, která uklízela pořád a my jsme z toho byly zcela vedle ona sice tvrdila, že to tak není, ale my jsme jí to nebaštili, kdykoliv jsem přišla domů držela v ruce nějáký ten hadr či košťátko. Úklid byl drogou stejně jako nákupy potravin a nejlépe v sobotu ráno. Poslední dobou se občas přistihnu v podobné situaci akorát jsem u toho brutálně naštvaná, že to musím dělat a ani mi to nejde tak jako jí. Úmorný večer skončil a jediné co jsem stihla než jsem usnula bylo 20 minut sledování televize.

Ráno mě překvapil Jirka, který vstal o půl šesté (normálně vstává skoro v 9 a to až pod pohrůžkou násilí) a udělal snídani. Zhruba v 6 jsem zjistila co je příčinou jeho ranní aktivity. Nejde do práce. Přijdou dodělávat nějáké lišty na okna tak chudák musí zůstat doma. Zajímalo by mě proč ve všední dny kdy musíme do práce vstává co nejpozději to jde a o víkendech a volných dnech vstane div ne v šest ráno a překypuje aktivitou k práci do které mě chce občas taky angažovat. Vím, že to tak má více lidí možná by neškodilo udělat nějakou studii, která sociální skupina má u tohoto jevu top pozice, která země s tím má největší problém a podobně. Vzhledem k tomu, že v dnešní době vznikají studie na kde jakou kravinu by to zcela jistě šlo. A třeba by se na to i našel lék. Někomu by to třeba zachránilo i manželství nebo tak.

Miss plachetnice

Tak včera doma proběhla velice napínavá soutěž o titul Miss plachetnice 2008. První a doufám, že zároveň poslední ročník této soutěže má svou vítězku, která ode mě dostala deset bodů z deseti. Bohužel si nepamatuju její výrobní název. Když to shrnu, tak vybrat z devíti lodí není zase takový problém. Líbilo se mi jich asi 5 tak doufám, že alespoň jednu z nich (tajně doufám, že to bude ta s deseti body) uvidím co nejdřív v reálu a že třeba právě tahle loď bude ta výletní.

Už dříve jsem se zamýšlela nad tím, jak třeba budu na lodi nabíjet Boriska nebo třeba čím budu živit mp3 přehrávač popřípadě jinou hudební produkci. Když jsem se po několika dnech odvážila pohovořit na toto bezesporu ožehavé téma s Jirkou, dostalo se mi odpovědi jakou jsem očekávala:"Takové krámy sebou nebereme!!" I přesto, že jsem na odpověď tohoto typu byla připravená, zahalila mě vlna smutku a bolesti. Představa, že bychom si měli na lodi sami zpívat mě děsila. Ani jeden nejsem zrovna pěvecky nadaný vlastně se vyznačujeme těžkou pěveckou neschopností a to je neléčitelná nemoc. Dva tři popěvky na lodi a mohli bychom se potopit i s plachetnicí. Nakonec ale přece jen na diskuzi o elektrické energii došlo a žačali jsme řešit jak na to. V rámci šetření životního prostředí se pan kapitán rozhodl pro stavbu větrné elektrárny na loď. Včera v práci půl dne hledal návod na sestavení s představou, že je to vlastně záležitost o třech součástkách, které složí během odpoledne a ještě stihne dvě, tři pivka. Jediné co bylo výsledkem hledání byl videonávod jak rozmotat zamotané sluchátka pomocí kočky. Pokud by vás to zajímalo tak tady je odkaz. Musím ale uznat, že jsem žila se stejnou vizí jednoduchého kladkostroje nebo něčeho v tom smyslu. Dneska jsme ale našli knihy s podrobným návodem jak na to, takže třeba z toho nakonec i něco bude. Taky jsem ale zjistila, že existují solární panely vyrobené přímo na lodě a není to milionová investice a ať počítám jak počítám pořád to vyjde levněji, než pobyt v nemocnici následná neschopenka a výlohy spojené s ošetřením po méně úspěšných pokusech rozchodit vrtuli co vyrábí elektřinu.

Ještě jak se tak dívám na vzhled "bločku" přijde mi to dost odfláklé postarám se o pár obrázků a třeba i lepší barvy. Asi přes víkend, teda pokud nebudu mrznout v Holandsku. Časem sem Jirka určitě rád přidá pár odkazů na jeho oblíbené loďky tak by to mohlo být trochu živější.

Lodní bloček

Hrozně moc bych chtěla, aby se takhle jmenoval celý blog a ne jen tenhle první článek, ale bohužel mi to Jirka zakázal. Zakázal mi dokonce používat jakékoliv zdrobněliny typu lodička, plachetnička, lampička, medvídeček a mnohé další, takže Lodní bloček musel ustoupit jinému poněkud dle mého názoru strohému jménu. Ale možná ho časem přesvědčím. Je teď trochu nervózní. Kupuje loď a nějak se neumí rozhodnout pro tu pravou. Až sežene a koupí bárku dle jeho gusta, tak pojede napříč Evropskými kanály a řekami a mě prej vezme sebou. Pořád čekám kdy si to rozmyslí.

Odjezd je předběžně plánován na 1. květen 2009, plus mínus. Kdoví jestli se toho data vůbec dožijem. I přesto, že do vyplutí zatím neznámé plachetnice zbývá ještě mnoho ranních káv, zakládáme tento blog. Hlavně proto aby měl Jirka přehled o všech šílených rozhodnutích a předsevzetích které učinil nebo ještě učiní. Za sebe doufám, že jich nebude moc. Když přišel s nápadem, že pokoj kde spíme je na délku dohromady s balkonem stejně dlouhý jako loď a tak by nebylo vůbec špatné nakreslit na zem obrys paluby a zkusit žít jen na tomhle miniaturním kousku, abychom si zvykali na malý prostor, myslela jsem, že buď odvezou mě nebo jeho. Třešničkou na dortu byl nápad, že až tu loď na zem nakreslíme, dáme okolo lavory s vodou a když budeme chtít vylézt musíme přes lavor pro pocit opravdového vyloďování. O ostatních šílených nápadech jak se připravit na život na vodě radši pomlčím. Mohli by ho zbavit svéprávnosti.

Důležité teď je vybrat loď, naplánovat trasu a přijít na to kde na celou tu parádu vzít peníze. Rozhodli jsme, že budeme šetřit. Nebudou se kupovat zbytečnosti. Což pro mě znamená Jirkova denní dávka chmelového moku a pro něj zase můj nový mp3 přehrávač. Rozdíl mezi námi je ten, že on si to pivko po práci neodpustí zatímco já jsem od koupi skvělého přehrávače ač nerada ustoupila, přece jen už dva mám a bez 260GB paměti se ještě malou chvilku obejdu. Největší možnost je ušetřit na cigárech, ale zatím to moc nevypadá. Včera večer těsně před usnutím, jsem vznesla návrh, že alespoň do maximální možné míry omezí Jirka kouření. Návrh byl Jirkou vyslechnut, odsouhlasen a přijat. Ráno to zpečetil 3 cigárama po sobě a předpokládám, že před chvílí byl na dalším a to je 10 hodin dopoledne. Opačným postupem k šetření je, nějak si peníze vydělat, takže vesele sháníme práci v Holandsku kde pravděpodobně prozatím kotví náš budoucí domov nebo vlastně i malou brigádičku tady.

Musím ale podotknout, že od prvního nápadu vyjet na plachetnici po řekách jsme o velký kus dál. Už jen proto, že po dvou měsících hledání lodě, kdy jich připadalo v úvahu z mého pohledu cca milion se podařilo to šílené množství zredukova na pouhých 9 celkem sympatických kousků, které doufám dneska projdou ještě mým velice důležitým výběrem. Už teď tuším, že jich zbude max. 5. Zcela jistě totiž vím, že nepojedu na lodi, kde je záchod asi 5 cm od sporáku nebo v nohách, v horším případě u hlavy postelí. A taky se nehodlám ztotožňovat z růžovými či lila potahy na křeslech. Ale to už jsem asi moc tvrdá. S loděmi, které projdou mým malým konkurzem se pojedeme pravděpodobně osobně seznámit do Holandských přístavů už tenhle víkend. Tak snad tu výběrovku přežijeme oba ve zdraví.