No tak mám konečně zase trochu volného prostoru abych něco napsala. Stalo se toho pravda hodně. Bohužel si na spoustu zajímavých maličkostí, které se za tu dobu staly nevzpomenu, zato sem můžu napsat spoustu blbostí. Ono ani není co veselého psát. Skončil teplý podzim. Začíná zima, která má být díkybohu bez sněhu a blíží se vánoce. Vánoce jsou celkově hodně pozitivní svátky, ale bohužel jen proto, že je hodně volna. Všechno to shánění dárků, nutnost jíst ryby………No nebudu to pitvat do vánoc zbývá 43 dní takže pohoda.
Za poslední dny bylo hodně práce a psát sem o tom jak z nás šéf dře kůži je blbost. Hlavně proto, že když si vzpomenu na poslední dva týdny co se týče práce, tak upadám do komatu. Ve firmě proběhla revoluce. Šéfící si začali hrát na diktátory a mění celkově systém chodu firmy. Podobné akce tu už párkrát proběhly, ale vždy se to během týdne vrátilo do normálu. Bohužel tentokrát to asi neklapne. Vypadá to, že si budeme muset psát docházku i při odchodu na záchod. Navíc Jirka minulý týden napnul nervy našeho vedení natolik, že ho společně s dalšími vyhodili. Jirkovi to evidentně neva. Volno, pohodička, žádné vstávání a navíc může celé dny vybírat lodě a podobně. Já jsem z toho na nervy. Představa, že se každý den vracím z práce a dojdu do dvakrát takového bordelu jaký tam byl doma ráno a že mi v práci po obědě nemá kdo koupit čokoládu mě přivádí k myšlence, že by bylo lepší taky zůstat doma. Bohužel nemám ulité žádné statisíce pod polštářem, spíše naopak, takže válecí dovolená se nekoná.
Jinak jsme byli na Sportlifu na Brněnském výstavišti. Bylo to tenhle víkend a k mému velkému překvapení to vůbec nebylo marné. Myslela jsem, že tam bude nuda. Myslela jsem že tam budou jen karavany a lodě. Lodě OK, ale karavany jsou hrozně divné velké auta, řídit to nejde, místo v tom není, ani chata ani stan…….Z plánovaných 2 hodin jsme tam nakonec běhali hodin asi 5. Byli tam horolezci, skákači, běhači a podobné další skupinky sportovců. Já mám celkově ke sportu respekt a snažím si udržovat odstup za jakýchkoliv podmínek, ale tady se mi opravdu líbilo. Dokonce jsme se koupali v bazénku se sprchou, zkusili skákací boty, jezdili na elektrokolech na kterých se mimochodem ukázal můj mimořádný sportovní talent v momentě kdy jsem na bradě projela úctyhodný kus cyklistické dráhy. Byla to zkrátka zábava ani nevím proč jsme čekali něco jiného, když už jsme dávno před výstavou četli na plakátě, že to má být nehorázná psina. Asi začnu věřit reklamě. No a co se týče lodí, tak ty nás celkem dost zklamali. Nebyly tam velké plachetky, ale jen velké milionářské jachty. Všude byly obrovské fronty na prohlídky a jediné co bylo zajímavé, že tam byl stánek s paní, která patří k nějáké té organizaci co učí lidi řídit lodě a tak jsem Jirku donutila, aby si za celkem velké peníze koupil učebnice a otázky ke zkouškám, které bude muset dělat. Ovšem pak jsem zjistila, že brách už je má dávno doma. Ani mu to nesmím říct. No a taky měli hezké pruhované trička. Večer jsem padla do postele s bolestí všech možných končetin a s jasnou vidinou spánku. Jirka měl sraz ze základky tak jsem se těšila na velký prostor pro spánek. Spánku jsem se dočkala až asi ve 4 ráno. Nemohla jsem ani boha usnout. Viděla jsem x dílů přátel a podobných seriálových skvostů a nic. 4:44 přišel Jirka vzbudil mě a zase jsem nemohla usnout. Pokusy o odpočinek jsem vzdala asi v 7 ráno poté co mi Jirkův loket málem prorazil žebra a následně vytlačil z postele. Využila jsem tedy klidu a spících spolubydlících a šla se učit. Nikdo mi do toho neremcal, že potřebuje počítač a podobně, takže to bylo velice příjemné dopoledne asi do 12 kdy se byt probral k životu. Večer jsme šli zachraňovat Jirkovu poslední zakázku a v práci zůstali celou noc. Opět se mi nechtělo vůbec spát. Udělala jsem 3 zápočty do školy během jedné noci, a ani očka nezamhouřila. Rána ho hlavy přišla až těsně před 7 ráno kdy začínají lidi chodit do práce. Usnula jsem asi jen na dvacet minut a doteď se mi smějou, že spím s rukou na myši, zalomená v židli. Ale kde jinde mám asi tak v kanclu spát? Celý den jsem byla lehce vzteklá. Teď jsem taky. Musím jít dom a pro kartu. Jo a ztratila jsem peněženku……
Za poslední dny bylo hodně práce a psát sem o tom jak z nás šéf dře kůži je blbost. Hlavně proto, že když si vzpomenu na poslední dva týdny co se týče práce, tak upadám do komatu. Ve firmě proběhla revoluce. Šéfící si začali hrát na diktátory a mění celkově systém chodu firmy. Podobné akce tu už párkrát proběhly, ale vždy se to během týdne vrátilo do normálu. Bohužel tentokrát to asi neklapne. Vypadá to, že si budeme muset psát docházku i při odchodu na záchod. Navíc Jirka minulý týden napnul nervy našeho vedení natolik, že ho společně s dalšími vyhodili. Jirkovi to evidentně neva. Volno, pohodička, žádné vstávání a navíc může celé dny vybírat lodě a podobně. Já jsem z toho na nervy. Představa, že se každý den vracím z práce a dojdu do dvakrát takového bordelu jaký tam byl doma ráno a že mi v práci po obědě nemá kdo koupit čokoládu mě přivádí k myšlence, že by bylo lepší taky zůstat doma. Bohužel nemám ulité žádné statisíce pod polštářem, spíše naopak, takže válecí dovolená se nekoná.
Jinak jsme byli na Sportlifu na Brněnském výstavišti. Bylo to tenhle víkend a k mému velkému překvapení to vůbec nebylo marné. Myslela jsem, že tam bude nuda. Myslela jsem že tam budou jen karavany a lodě. Lodě OK, ale karavany jsou hrozně divné velké auta, řídit to nejde, místo v tom není, ani chata ani stan…….Z plánovaných 2 hodin jsme tam nakonec běhali hodin asi 5. Byli tam horolezci, skákači, běhači a podobné další skupinky sportovců. Já mám celkově ke sportu respekt a snažím si udržovat odstup za jakýchkoliv podmínek, ale tady se mi opravdu líbilo. Dokonce jsme se koupali v bazénku se sprchou, zkusili skákací boty, jezdili na elektrokolech na kterých se mimochodem ukázal můj mimořádný sportovní talent v momentě kdy jsem na bradě projela úctyhodný kus cyklistické dráhy. Byla to zkrátka zábava ani nevím proč jsme čekali něco jiného, když už jsme dávno před výstavou četli na plakátě, že to má být nehorázná psina. Asi začnu věřit reklamě. No a co se týče lodí, tak ty nás celkem dost zklamali. Nebyly tam velké plachetky, ale jen velké milionářské jachty. Všude byly obrovské fronty na prohlídky a jediné co bylo zajímavé, že tam byl stánek s paní, která patří k nějáké té organizaci co učí lidi řídit lodě a tak jsem Jirku donutila, aby si za celkem velké peníze koupil učebnice a otázky ke zkouškám, které bude muset dělat. Ovšem pak jsem zjistila, že brách už je má dávno doma. Ani mu to nesmím říct. No a taky měli hezké pruhované trička. Večer jsem padla do postele s bolestí všech možných končetin a s jasnou vidinou spánku. Jirka měl sraz ze základky tak jsem se těšila na velký prostor pro spánek. Spánku jsem se dočkala až asi ve 4 ráno. Nemohla jsem ani boha usnout. Viděla jsem x dílů přátel a podobných seriálových skvostů a nic. 4:44 přišel Jirka vzbudil mě a zase jsem nemohla usnout. Pokusy o odpočinek jsem vzdala asi v 7 ráno poté co mi Jirkův loket málem prorazil žebra a následně vytlačil z postele. Využila jsem tedy klidu a spících spolubydlících a šla se učit. Nikdo mi do toho neremcal, že potřebuje počítač a podobně, takže to bylo velice příjemné dopoledne asi do 12 kdy se byt probral k životu. Večer jsme šli zachraňovat Jirkovu poslední zakázku a v práci zůstali celou noc. Opět se mi nechtělo vůbec spát. Udělala jsem 3 zápočty do školy během jedné noci, a ani očka nezamhouřila. Rána ho hlavy přišla až těsně před 7 ráno kdy začínají lidi chodit do práce. Usnula jsem asi jen na dvacet minut a doteď se mi smějou, že spím s rukou na myši, zalomená v židli. Ale kde jinde mám asi tak v kanclu spát? Celý den jsem byla lehce vzteklá. Teď jsem taky. Musím jít dom a pro kartu. Jo a ztratila jsem peněženku……
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat